Přidat názor k článku Kdo nepatří do zvláštní školy

Binturong, mám podobný zážitek ze 3.třídy. Přestěhovali jsme se a já začala s cizími dětmi v nové třídě. Bylo nás asi 5 "přistěhovalců" - učitelka nás separovaně usadila do zadního kouta a oslovala nás opravdu - přistěhovalec, někdy blbec, takže opravdu k navázání kontaktů s dětmi mohutně přispěli.
Naštěstí jsem byla pravý opak mých dětí a doma jsem řekla naprosto všechno, zvládla jsem to i včetně intonace učitelky. Táta si s ní šel pohovořit, takže tu napodobenou intonaci konstatoval on. Do týdne od jeho setkání s učitelkou jsem chodila na jinou školu, kde učila moje máma. To tedy taky nebylo zrovna ideální, ale aspoň měli dohled nad tím, kdo mě učí. Ona tenkrát nebylo vůbec snadné změnit školu.
V 7.a 8. třídě byla máma bohužel ve sporu s novou ředitelkou školy, takže myslím, že jsem byla jediné dítě v tehdejší ČSSR, které mělo 2 posudky na SŠ - jeden, ze kterého jsem vyšla jako naprostý debil, nevhodný i ke studiu na učňáku bez maturity od ředitelky. Druhý byl objektivní - od třídní. Když se toho naši zcela náhodou domákli (zástupkyně, která posílala přihlášky s posudkem na SŠ), udělal táta takové čóro móro na školském odboru, na inspekci a všude možně, že ředitelka dovezla mojí přihlášku na vybraný gympl osobně s posudkem od třídní.
Je velmi smutné, že se takové excesy stávají i dnes. Blbci a zlí lidé jsou bohužel vždy a všude, bez ohledu na pracovní prostředí a režim....