Obě moje dcery mají tento předmět:o)
Starší má 3.5 roku a má "bafáka" - tak mu říká a je to pes. Když byla miminko, tak mu tak jako probírala ocas stále stejným pohybem:o) Je to přesně jak píše autorka, prát jej nelze bez jejího vědomí (svolení), pes s námi cestuje naprosto všude, když jsme ho JEDINKRÁT zapomněli u známých na návštěvě, musel manžel večer pro psa jet, protože dcerka by bez něj prostě neusnula... Nebudu ani podotýkat, že pes vypadá po těch letech naprosto strašně, pokaždé když ho peru se děsím toho, že se rozpadne - a až se rozpadne, nevím co budeme dělat...
Mladší má 9 měsíců a má "muchláčka" - tady už jsem byla chytřejší a když jsem si všimla že k němu inklinuje, ihned jsem sehnala dalšího, takže máme dva, na střídačku je peru (jednak aby byli oba stejně opraní, jednak si malá nevšimne že je ten jeden v pračce:o). Ta mu pro změnu před usnutím žužlá rožky.
Výhodou těhle hraček je, že dcery obě NIKDY neměly problém spát kdekoli v cizím prostředí - prostě dostaly svoji hračku a spalo se.
Zajímavý je, že opravdu ani jedna moje dcera nemá a neměla dudlík, ani si necucaly palce, či neměly jiné zlozvyky...
Předchozí