Přidat názor k článku Můj milovaný kapesníček

Naše dítě neinklinovalo k žádnému muchláčkovi.
Když jsem byla na MD a potřebovala jít třeba nakoupit (rodiče nebyli, chlap na týdenních montážích) a dítko bylo momentálně nemocné, pustila jsem mu do postele živou kočku. Kočka byla šťastná za velké teplo (od horečky), protože kočky teplo neskonale milují (maše kočka jako malá spávala dokonce na radiátoru!!!) a dítko ani nezaregistrovalo, že už jsem doma. Pochopitelně jsem byla doma jak to jen šlo, trvalo to maximálně tak půl hoďky.
Když bylo dceři tak 12, spaly jsme i s kočkou ve stanu. V noci mne probudilo zoufalé naříkání kočky. Bodejť by se jí líbilo, když na ní dítě spalo převalené. Nekousla, neškrábla, jen se snažila naříkáním přivolat pomoc nebo donitit dítko k odkulení. Odkulila jsem dítě, kočka se z polštáře přesunula k nohám a byl klid.
Jo, ve stanu spala kočka celé léto, i když jsme tam my nebyli. Lepší než pelech na seně!!!