Přidat názor k článku Jak se z milování stala manželská povinnost

Řekla bych, že některé věci jsou asi nesdělitelné. U nás se zase diví můj muž, proč v deset večer spím tvrdě jak sysel.
Chodím do práce, starám se o děti (můj muž má jedinou "povinnost" - donést výplatu) a o domácnost. Mám možnost velkou část práce dělat doma, takže mi to přijde normální, že po něm už v těch devět kdy chodí z práce nic nechci.
Ale vadí mi, že třeba o víkendu máme jet na výlet, sraz je v devět před domem a já vstanu v sedm, předvařím oběd, abychom po návratu mohli brzy jíst, nachystám batohy, vypravím děti a manžel se v 8:50 vysouká z postele (snídani mu nosím do postele), obleče a začne nadávat, že ještě nejsem dooblíkaná.
Svoji práci dělám v mezičasech, ve firmě ani nejdu na oběd, abych stíhala, ale manžel chce, abych s ním v devět večer ještě řešila jeho úkoly a pomáhala mu. A je uražený, když mu řeknu, že už nemůžu a jdu spát. Když ho požádám o pomoc já (děláme v příbuzných oborech), tak mu to nikdy nevyjde.

Teď byl čtrnáct dnů doma, neb byl nemocný a do firmy nemohl, aby nenakazil ostatní. A hrozně se divil, že se nezastavím, že mám po návratu z práce druhou šichtu a že "ty děcka pořád něco chtějí". A vůbec se mu nelíbilo, že jsem na něj "vůbec neměla čas". No neměla, mám každý den nalajnovaný do minuty, abych stíhala a nemusela ho otravovat s žádostí o pomoc v domácnosti. Tak snad už aspoň trošku chápe, proč jsem v deset vyřízená a bez špetky sil.