Přidat názor k článku Báječný život satelitní...

Deniso, já jsem taky kdysi moc přemýšlela kdy a kam přivedu děti. Pořídili jsme si děti v době, kdy jsme bydleli v jednom domě s mými rodiči (samostatné byty), měli dvoje přeochotné a zdravím kypící prarodiče, co se jen klepali na hlídání a manžel práci na osm hodin denně. Škola, školka, obchody v dosahu.
Pak život během dvou let zamíchal karty a nemáme ani jednu babičku nebo dědečka, bydlíme v jiném domě a manžel pracuje od devíti ráno do osmi večer... Obchody dvacet minut pěšky, školka deset (to je prima), škola půl hodiny... Řekneš, že je naše blbost, kam jsme se přestěhovali. Je, ale pro nás pozitiva převažují a s negativy se holt popereme jak umíme.

Plánování a rozmýšlení je dobrá a důležitá věc, ale život neovlivníš a mnohdy musíš dělat kompromis. Pisatelka sice musí občas ráno pomoct nejstaršímu děcku, ale věřím, že u ní silně převažují pozitiva z bydlení v domku.