Přidat názor k článku Báječný život satelitní...

Lassie, jeden příklad co se může stát:
Jednou jsem jela večer pro dcerku do baletu. Zima, sedm večer, počasí nic moc. Syn byl sám doma, neb měl horečku a fakt nechtěl vylízat z postýlky. Uvízla jsem ve výtahu. Na zvonek nikdo v domě nereagoval, takže jsem volala výtahovou službu. Do baletu jsme přijela o půl hodiny později, syn byl v pohodě, protože měl u postýlky mobil, na který jsme mu zavolala o co jde, dcera čekala v hale školy s uklízečkou (taky jsem jí volala co se děje).

Nicméně obě děti jsou poučené, co mají dělat, kdyby se máma nevrátila nebo neozvala, oba umí telefonovat a oba ví, na které sousedy můžou kdykoliv zazvonit (teda u nás můžou zvonit opravdu na kohokoliv, ale mají "doporučené" sousedy, se kterými kamarádíme).

Já jsem nakonec byla ráda, že jsem malého neměla u sebe, protože ten mohl v klidu spát a neseděl na podlaze výtahu, kde by se určitě bál a chtěl by čůrat atp.

A z dětství mám zážitek, že jsme se sestrou byly sami doma. Já čtyři roky, ona deset. Rodiče jeli jenom na otočku na chalupu (cca 1,5 hodiny) a vybourali se. Místo nich přijela policie, nejdřív se domluvili se sousedy, pak to šli říct nám, počkali až přijela babička a mezi tím nám udělali večeři. Neříkám, že to bylo ideální, ale máma do dneška opakuje, že je ráda, že jsme byli doma. Kdyby ne, tak by s největší pravděpodobností nepřežila ani jedna, zadek auta by na hadry. A potvrdili jí to i hasiči, co je vytahovali.

Neříkám, že je nechávání dětí ideální řešení, taky jsem ráda, když čekají u sousedů nebo je někdo u nás, ale od určitého věku se to prostě stane součástí jejich života. Jenom je potřeba jim pořád opakovat, co mají jak dělat a hlavně, probrat s nimi i neočekávané situace.