Přidat názor k článku Báječný život satelitní...

V tom s tebou souhlasím, předcházet riziku je potřeba. Na druhou stranu neznáme autorčiny děti, nevíme o ní zhola nic, ani o tom, v jakém prostředí vlastně jezdí. Kdyby to byl satelit jak u naší tety, tak bych strach neměla vůbec, i kdyby se něco stalo, tak se sousedi okamžitě postarají o děti.
Jinak, já bych to "klidné" odcházení od dětí viděla spíš v tom, že pokud v něčem žiješ delší dobu, tak na riziko prostě zapomeneš. Přestaneš ho vnímat. Pokud autorka párkrát musela odejít (a je jedno, jestli my to vidíme jako že si to mohla zařídit jinak, prostě z jejího pohledu musela), tak už jí to nepřipadá zvláštní a odejde i v případě, že to není zase až tak akutní. Taky se už nebojím, když jde malá sama do školy, ze školy, jede do kroužku MHD atp. Znám spoustu lidí, co by ji nepustili, u nás se to vyvrbilo tak, že když chce chodit hrát na kytaru, musí sama jezdit MHD. Naučila jsem ji "stopnout" autobus a doufám, že to zvládne.