Přidat názor k článku Báječný život satelitní...

Strašně ráda čtu, ale většina knih mi stačí přečíst jen jednou, a tak jsme si kupovali jen ty opravdu pěkné knihy a zbytek nám bohatě stačil z knihovny. Takže v tomto ohledu mi situace vyhovovala. Nehledě na to, že když si dítě chce něco koupit, může od 15 nebo od 16 chodit na brigádu.

Domácí zeleninu jsem považovala za luxusní záležitost.

(Tohle už jsem tu někde psala, ale nedá mi to.) Když mívala maminka depku z toho, co všechno nám nemůže dopřát, i když bychom si to s bráchou tak zasloužili, tak jsem jí většinou odpovídala, že je na světě spousta dětí, které by si zasloužily vidět, slyšet, chodit nebo tragicky nepřijít o rodiče. Že naše situace je upřímně řečeno nepříjemná, ale je z ní cesta ven - na rozdíl od situace výše zmíněných dětí. A potom, jakému megaprůšvihu jsme jen o vlásek unikli, by fakt bylo malicherné se užírat tím, že jsem třeba nikdy nebyla lyžovat v Alpách. Nezastírám, že mě chudoba pěkně štvala (a dávala jsem to hodně sežrat svému dobře situovanému otci, ale bylo mi to houby platné), ale věděla jsem, že když se budu hodně snažit, tak mám možnost s tím něco udělat.