Přidat názor k článku Láska vyhořelá…

Tak nevím, ale nějak mi chybí nějaká fáze mezi nadšením a stagnací. Že by stabilizace? Já totiž neumím náš vztah zařadit do žádné z těch popsaných kategorií. Přiznávám, že nejásám každý den ráno nad skutečností, že si manžel ponožky do postele alespoň zul, ale taky nemám tendenci plakat nad tím, že leží uprostřed obýváku. (To jsem snad udělala jen po návratu z porodnice a dodnes to svádím na hormony.) Neexistuje nějaká fáze, ve které se na partnera díváš reálně, uvědomuješ si, že má chyby jako každý jiný, ale pořád jsi spokojená, že sis ho vybrala, protože ty jeho chyby jsou řešitelné a jsi nadšená z těch, které nemá?