No, osobně mám pocit, že v soužití lidí dost často nastává okamžik, kdy se jeden nebo druhý mění na jakýsi spotřebič. Nebo, přesněji, převáží role, kterou ten druhý očekává, že bude hrát, nad ním samotným.
A je to rovnoměrně zastoupeno u obou pohlaví, jen ty role jsou jiné.
Vychází to zřejmě z faktu, že u většinového modelu chování v populaci jsou zafixovány stereotypy chování převzaté z rodiny, z televize, z literatury. Manželství má vypadat TAKHLE, otec se má chovat TAKHLE, hospodyně dělá TOHLE. A když to nedělá, dochází u protějšku k jistému vykolejení, protože to nespadá do jeho představy/iluze/převzatého modelu chování.
Obecně bych řekla, že ti, kdo se dovedou ze zavedených modelů vymanit mají vztahy spokojenější. Ty totiž ani nenapadne řešit nějaké fusekle, ať už se válejí kde chtějí.