No, já si moc nepotrpím na tyhle psychologické teorie a všelijaké rozbory vztahu.
Můj chlap taky dělá různé blbosti, který mi vadí, nejedná se konkrétně o ponožky,či co, zas jsou to jiné věci……vadí mi to, rozčiluje mě to, ale nemyslím si, že bych tím zakrývala nějaký hlubší problém nebo že by to byl začátek konce našeho manželství.
Beru to součást vztahu , nemůže být všechno dokonalý.
Taky mi vadí, že naše dítě nechává po domě ohryzky od jablek a nehodí je do koše.
Vytáčí mě to k nepříčetnosti, už jsem na to alergická, protože můžu vysvětlovat, prosit, hrozit a zase nějaký někde najdu.
A rozhodně to neznamená, že svý dítě miluju míň, nebo že s ním chci ukončit vztah
.
Co se týče postavení žen v domácnosti……nikdy jsem nebyla typ hospodyňky a upozorňovala jsem na to už před svatbou. Ale časem jsem poněkud slevila a dokonce už i k tý kuchyni a domácnosti nějaký vztah mám
, ačkoliv jsem nebyla do ničeho tlačena....nemám potřebu být furt v opozici a tvrdit“já jsem taková a s tím se smiř“…..každý by měl v tom soužití v něčem slevit a v něčem se přizpůsobit,to ani jinak nejde. A netrvat na nějaký svý image. Ale všeho s mírou. Každej z partnerů musí být osobnost. Pokud se jeden snaží v druhém tu jeho osobnost potlačovat, je to blbý.