No máš pravdu, Veveruš, že vlastně můžu být vděčná, že mám povětšinou od osmi od prcka pokoj. A to je ještě malý - pul roku. Díky bohu usíná kolem osmé sám. Měla jsem tendenci si s ním povídat, nebo mu zpívat. Ale mrňous se otočí na bok ode mě a dává mi jasně najevo, že chce sám meditovat a já ať si ty své ukolébavky strčím za klobouk. Tak co bych se vnucovala....
Kdybych měla někoho na hlídání, tak fakt můžeme jít pryč. Ale někoho známeho nějak nemám a cizí-profi chůvu, se mi nechce. To nějak nemám důvěru.