Je pravda když jsem měla první miminko,tak to byla pohodička,prostě jsem si ji užívala,jezdila na výlety a nějak se nestresovala,měla jsem naklizeno,navařeno a pořád dost času.Ale když přišlo druhe-syn tak první rok jeho života byl doslova očiistec,věčně řval,nespal,měl bolení,pořád přicucnutej na prsu.... ted do toho tříletá dcerka s neustale nějakým přáním a dotoazy-chtěla pozornost-můžu říct,že doma jsem nestíhala uklízet,vařila jsem rychlovky,dost psychicky vyčerpaná-byla jsem zoufala,ale ted je holce šest,malýmu budou tři a i když je tu řev a hádky-neukliditelný byt je už zase relativně pohodička a já se už moooc těším do práce-jen mě kluka nechtěj vzít nikam do školky a pěkně mě štve,že když jsme na vesnici kde nemáme školku-mame všude jinde jako ne-místní smůlu.