Přidat názor k článku Jsem cuchta? A kdo je víc?

Díky, konečně jednou zase text, který mě nadchl. s Autorkou se ztotožňuji. "Kult babičky s kozou" je pro mě niterní záležitostí. Nikdy jsem se nemalovala, ani moje maminka, ani babičky a nikdy mě to ani nenapadlo a nelákalo. Oblečení nosím dokavaď slouží, nikoliv dokavad je v módě. Módu nesleduju. V čem jsem ustoupila je holení nohou a v létě i podpaží, do nějakých svých 20 let jsem chodila hrdě jak gorila, pak jsem teda uznala, že pokavaď chci aspoň trochu zapadnout do společnosti, musím holit. Ale dost mě to obtěžuje a vnímám to, že to není úplně v pořádku. Snažím se chodit čistě oblečená, ale někdy to nevyjde. "Čistá špína" ala bláto nebo bažina mě rozhodně nerozhodí a na vesnici, kde se polovinu svého času pohybuju, to patří (ne když jdu nakoupit, ale když přijdu z lesa). Mastné vlasy mám nerada, svědí z toho hlava. Kdyby byl závislý kosmetický průmysl na mě, dávno by zkrachoval. Doma máme jen mýdlo (a tím se myjem jen při extrémní špíně, jinak stačí voda) a pastu na zuby. Bez zázračných krémíčků a vodiček se obešlo i naše dítko, a jak jsme všichni zdraví. Když to vše zobecním, tak už na druhý pohled dost vybočuju z normálu. Jsem takový ten týpek, kterým zřejmě většina moderních žen pohrdne. Vím o tom a nijak mně to nevadí. Manželství mám pořád to původní, již 16 let, manžel je podobného ražení jako já. Mám i pár přátel. Nejlepší kamarádi jsou ti, co mají nyní (stejně jako já) ve svých 40 letech stále běžky z dob socialismu a hrdě na nich spolu brázdíme Jizerskou magistrálu v obyčejných šusťákách mezi ostatními sportovci v přiléhavých lesklých oblečcích. A není to vůbec z nouze (ty 20 let staré lyže) . Taková přátelství jsou ale na celý život, nikoliv nějaká povrchní založená na intrikách a svůdných pohledech vyšlechtěného zevnějšku. Vybrala jsem si tento způsob a jsem v něm šťastná.