Jsem cuchta? A kdo je víc?

Mívala jsem babičku, byla to krásná žena. Postavu už měla mírně ohnutou a drobný obličej protkaný vráskami. Vlasy jí dávno prořídly a získaly podivný žlutobílý nádech. Když v podvečer vyjížděla s károu a kosou koze pro trochu trávy, kostěné nohy v mohutných dřevácích vypadaly skoro až děsivě. Původní barvu sukně by nepoznal asi ani Holmes a na vršku měla většinou nějakou zástěru, už vážně nevím. Byla to krásná žena. Málokdo by si dovolil se se mnou o to přít.

Když ji ve svých vzpomínkách vídám pomalu a přesto rázně překračovat slepičinec na prahu a mizet ve dveřích oprýskané chalupy, rozlívá se mi srdcem blažený pocit - pocit správnosti, pocit toho, že takhle nějak to má být. A s touto představou, která se občas neočekávaně vynoří, neuvěřitelně ostře kontrastuje ta umělá realita doby, ve které žijeme.

Kult krásy, kult mládí! Bože, jak mě už to sere! Myslela jsem si, že ta všudypřítomná posedlost tělesnou krásou, dokonalou pletí a ještě dokonalejším tělem, posedlost bezchybným makeupem a dodržováním aktuálních módních trendů je záležitostí víceméně papírovou, záležitostí, kterou se živí pár bulvárních časopisů a kterou přiživuje několik plasticky vylepšených celebrit. Domnívala jsem se, že většina lidí chápe, že krása má mnoho tváří, že krása je relativní, že krása není všechno, že bezduchá krása je žalostná, a že všechny ty články, rubriky, reportáže, plakáty a billboardy berou lidé s rezervou. Možná tomu tak i kdysi bylo, mně jen nějak unikla ta chvíle, kdy se naprosté většině kult krásy a mládí dostal natolik pod kůži, že ho začal brát vážně. Přitom půlka těch nejposedlejších Vás bude zarytě přesvědčovat o tom jaký mají nadhled, jak jsou nad věcí a vzhled vlastně vůbec neřeší.

Na tomto a vysoce pravděpodobně i na jiných podobně založených serverech je však kultem prošpikována kdejaká diskuze a příspěvky některých diskutérek jsou kultem zcela zatemněny. Např:

• Fakt nechápu, jak někdo může vylízt na ulici s mastnýma vlasama.
• Vytahaný triko, svetr a teplé ponožky, taková si stejně jen koleduje o manželskou nevěru.
• Moje kamarádka se nemaluje a díky tomu vypadá jako šmudla, manžel se za ni stydí.
• Žena by měla být svému muži módním doplňkem.
• Zvracela bych, když vidím nějakou cuchtu s neoholeným podpažím.
• Hnusí se mi lidi se špinavýma botama.
• Znechucují mě lidi se špinavými nehty.
• Naprosto se mi ekluje tlustá prdel narvaná v džínách.

A tak dále a tak dále. Takové a podobné komentáře by dokázaly zaplnit několik stran. A ještě jedna velice rozšířená záležitost dokazující totéž:

Máš problém? Univerzální rada: pěkně se obleč, zajdi si ke kadeřníkovi, na kosmetiku a na manikúru, nevynechej solárium a zastav se i ve fitku. Pak se vystav za skleněnou vitrínou cukrárny nebo lépe kavárny (to kvůli obavě z překročení denní povolené dávky kalorií)a užívej si, jak Tvůj dokonalý ksicht lahodí oku kolemjdoucího zevlouna. A krásný den završ tím, že uděláš průvan v peněžence a koupíš si na sebe nějaký super in hadřík v butiku. Uvidíš, hned Ti bude líp! Tvé problémy, smutky a stesky se rozplynou ve víru konzumu, uniformity a KULTU, ať už se jedná o sezónní depku nebo nevěru manžela.

Onehdá, když jsem si po ránu na ksicht malovala obličej hlídajíc čas, neboť mě limitoval jízdní řád autobusu, mě napadlo, stojím-li před tím zrcadlem dostatečně dlouho na to, abych se nikomu neeklovala a nehnusila. Projde můj ksicht, moje postava a hadry tím sítem? Bude to dostatečně stejné, aby ta jinakost nedej bože někoho neznechucovala? Tentýž den venku mrzlo až praštělo a když mě hromadná doprava vyhodila v centru velkoměsta, choulila jsem se pod kulichem, v šále a kabátě. Udivilo mě, že ač -15 čepici má na hlavě každý třetí a každá desátá. Ve jménu designu riskují omrzlinu, prolítlo mi hlavou. A pak mi došlo, že mi je to jedno. Naštěstí. Je mi šumák, jestli mě nějaká kookai kočička zhodnotí jako cuchtu a doma pohoršeně prohodí, že nechápe, proč o sebe některý ženský tak strašně nedbaj. Když myslí, že na to má právo, nechť myslí. Představím-li si svoji babičku, vím, co by na to řekla: neřekla by nic. Pokývala by hlavou, usmála se a šla by naštípat pár polínek. Babička by nehodnotila a věděla, že jednou stáří zaklepe na dveře každému z nás. Zmizí dokonalý účes, hustý vlas i ňadra dmoucí, tetování se rozpije ve zvrásněné kůži, tělo ochabne, kolena a nohy otečou, hlas zhrubne a možná se bude chvět až bude před zrcadlem říkat, že je celej ten kult krásy zkrátka na hovno.