Štvou mě lidi...

Kdysi dávno jsem chtěla mít 6 dětí, pak jsem ale vyrostla a tak trochu ztratila odvahu. S mým mužem jsme se shodli na třech. Chtěli jsme je rychle po sobě, aby to byla velká smečka. Samozřejmě jsme si přáli, aby děti byly zdravé, chytré, krásné …. asi jako všichni rodiče.

Jako první se nám narodil syn, byli jsme šťastní a okolí významně poplácávalo mého muže po ramenou, že má splněno. Při mém druhém těhotenství mi všichni říkali: "Tak co, bude to holka?" a já hrdě odpovídala: " Ne, kluk." Většinou následovalo ujišťování ve stylu, nebojte se, příště to vyjde. Zajímavé bylo, že nikdy jsme podobné perly neslyšeli od nejbližšího okolí, vždycky to byli jen lidi, kterým po tom vůbec nic nebylo, například sestra u lékaře, pokladní v obchodě, bývalí kolegové z práce….

Situace se ještě zhoršila, když se druhorozený narodil. Začaly padat perly typu: "To druhé je taky kluk? …. No tak do třetice to vyjde…" Jak vůbec ti všichni ostatní věděli, že chceme ještě třetí dítě? (S manželem jsme to neřekli ani našim rodičům.) Když jsem byla potřetí těhotná, tak jsem čelila otázkám: "Tak co, KONEČNĚ holka?" Musela jsem se často ovládat, abych se nezeptala, co je komu do toho. Naše třetí dítě byl totiž kluk. Byl chtěný a plánovaný. My dva (já a manžel) jsme totiž vždycky chtěli 3 děti. Neřešili jsme, jestli to budou kluci nebo holky.

Chtěli jsme, aby naše děti byly zdravé, pokud možno chytré a krásné, ale nemám potřebu to vysvětlovat každému, kdo se hloupě zeptá.

Nejmladší to má těžké, všichni mu totiž říkají, jestli neměl být holka, dokonce mu jedna prodavačka řekla, že se nepovedl (naštvala mě, jak tohle může někdo miminku říct). Zatím je malý, tak tomu nerozumí a já doufám, že než vyroste, to ostatní přestane bavit…. I když … hloupí lidé asi budou vždycky, protože nikdo jiný se snad ani takhle bavit nemůže.

PROČ, když už lidé mají tu potřebu komentovat mé 3 "chlapy" si nenajdou něco jiného než to, že nemají sestru, že některý z nich měl být holka. Copak je to tak exotické, mít 3 kluky? Nebo snad méněcenné? Já se necítím handicapovaně, že dceru nemám - proč mi to okolí stále podsouvá?

P.S.: Nemám nic proti holčičkám, kdybych měla dceru, taky bych ji milovala.