Poradna: Jak vyjádřit účast sousedům

Našim sousedům (ze stejného vchodu bytovky na malém sídlišti) nedávno tragicky zahynul patnáctiletý syn. Sami máme děti menší a jsme o dost mladší, nemáme s touto rodinou až tak blízké vztahy. Občas se ale potkáváme a vždy jsme byli zvyklí prohodit nějaké to slovo. Po smutné události jsme ve velkých rozpacích.

Jak máme s rodiči zesnulého chlapce mluvit? Byl to jedináček, je to opravdu velká tragédie. Oni se drží doma, příliš nevycházejí. Rádi bychom jim vyjádřili účast a třeba i nějak pomohli, ale nevíme, jak na to. Zatím jsme jim jen vhodili do schránky kondolenční dopis. Na pohřbu jsme nebyli, měli ho jen v úzké rodině.

Ztráta dítěte nebo jiného blízkého člověka je v odborné literatuře hodnocena jako vůbec nejnáročnější životní situace. Každý člověk se jinak vyrovnává se závažným stresem. Někdo se spíše uzavírá do sebe, jiný naopak čelí náročné situaci aktivně. Pocity ztráty, zmaru a úzkosti se rovněž nemusejí dostavit ihned. Reakce na stres je pak odložená. Člověk si tragickou událost neodžije, jak je potřeba, a ona pak skrytě působí po delší dobu.

Záleží také na fázi psychického zpracování a přijetí faktu smrti dítěte. Psychologové a psychiatři mnohokrát popsali, jak se lidé obvykle s akutním nebo chronickým stresem vyrovnávají a co prožívají. V prvotním šoku a zaskočení sdělením odborníků může dojít až k popření reality. Člověku se nejprve nechce uvěřit, že se taková tragédie přihodila zrovna jemu. Domnívá se, že to nemůže být pravda. Doufá, že se policisté nebo lékaři spletli nebo že se stala nějaká jiná chyba. Ve fázi postupného vyrovnávání se skutečností bývá typické hledání nějakého viníka, kterému se dá odpovědnost za ztrátu připsat. Toho lze najít v jiných lidech, např. v lékařích nebo v druhém rodiči. Pocity viny však člověk někdy směřuje i sám k sobě.

Někdo se s tragédií vyrovná poměrně rychle, jiný člověk to nedokáže po celý život. Obranné reakce jsou individuální v závislosti na psychické odolnosti a minulých zkušenostech.

Doporučoval bych vám chovat se k sousedům v souladu s vašimi pocity. Vyjádřete jim soustrast. Zkuste se jich zeptat, co byste pro ně mohli udělat nebo jak byste jim mohli pomoci. Oni budou vědět, že na ně myslíte. Chovejte se přitom citlivě a spíše zdrženlivě. Nevyžádaná pomoc nebo rada se často míjí účinkem. Rodina vašich sousedů si prochází nesmírně složitým obdobím.

Nebuďte proto zaskočeni odmítnutím nebo jinou ne zcela přiměřenou reakcí. Spíše lze ovšem předpokládat, že vaši upřímnost, přiměřený zájem a případnou pomoc ocení.