Přidat názor k článku Jsem cuchta? A kdo je víc?

v jádru s autorkou souhlasím, zvlášť když mám babičku, který bude pomalu devadesát, s jemnými bílými vlasy a já o ní tvrdím, že to je jedna s nejkrásnějších ženských, který znám. Mám pocit, že každá vráska má svý místo a něco znamená.....
Kult dokonalosti se mi příčí, ty odporný nafouklý rty, umělý vlasy do pasu, štíhlost, co už není štíhlostí....atd.
Ale...bude mi čtyřicet a už když jsem byla malá holka, bylo to ve školce či škole tak, že kdo měl brýle nebo byl tlustý byl všeobecně méně oblíbený anebo měl větší práci s tím, aby se oblíbeným stal, bohužel. Takže to není nějaká aktuální situace, ale i kdysi se posuzovalo podle vzhledu.....akorát bylo méně možností jeho vylepšení....
Já osobně chodím ráda upravená, JÁ SAMA se tak cítím dobře a pokud se líbím i okolí, beru to jako bonus.
Nehoním módní trendy, ale dbám o sebe, o vlasy, o obličej i o figuru, prostě přijde mi to jako něco samozřejmýho.
Holit nohy a podpaždí jsem si začala ve 14 letech tátovou žiletkou, poněvadž se mi to nelíbilo a nebyla jsem tehdy sama ( a to jsem z vesnice, podotýkám).
Lidi, kteří to mají jinak, nijak neodsuzuju, protože je mi opravdu šumafuk, jak kdo žije a co se mu líbí, spíš tomu nerozumím, každý jsme jinak nastavený.
Co se týče mých dojmů, nezaujme mě nějaká prvoplánová krása nebo dokonalost, ale spíše charisma a zajímavost či výjimečnost.