Jsem ročník 77 a za nás ve škole se oblečení sice řešilo, ale trochu jinak, než se popisuje v diskusi. Značky nám byly celkem ukradené, spíš se třeba mluvilo o tom, jestli má někdo na sobě něco pěkného nebo ošklivého. Hezké oblečení mám ráda (ovšem jediný smysl života si z něj fakt nedělám), ale při výběru kamarádek a kamarádů mi bylo vždy ukradené, co nosí. Hezké věci se dají pořídit i levně a nemusí jich mít člověk doma tři narvané skříně. Bývalo mi ale líto dětí, které chodily jak vandráci, protože jejich rodiče - ač na to měli prostředky - oblečení nepovažovali za důležité. Není nutné mít oblečení za mnoho tisíc, ale styl "já chodím jak bezdomovec, tak by budeš také a opovažuj si na něco stěžovat, co ti má do p... co vadit tenhle kabát, když já jsem v něm před 30 lety také chodil a bez řečí" se mi také hrubě zajídá.
Předchozí