Přidat názor k článku Jsem cuchta? A kdo je víc?

Já se ráda koukám na svého chlapa. V teplákách, v obleku, v tričku s dírama pod paží ve kterým občas sama spávám, taky bez oblečení... Začíná mu růst břicho a má dost spravované zuby. Parfém ani deodorant nepoužil v životě nikdy. Nedokážu si představit lepšícho chlapa (ale tak aspoň můžeš šustit rukama, že na Tebe zbyl ten krasoň).
Jiní chlapi mne nezajímají, necítím žádné zalíbení při pohledu na ně.
Ráda se dívám na své přátele bez ohledu na to, jaký mají zrovna účes.
A v MHD atd. se moc ráda koukám třeba na nějakého tatínka, který si zpívá s malým klukem, kterého vede do školky. Protože mi to přijde roztomilý.
Není to absurdní se na ulici otáčet za upravenými ženami a muži? Koukám na pejsky, do výloh, hlídám abych nešlápla do výkalu. Občas oční kontakt s nějakým člověkem. Já si fakt nevybavuju, kde nebo kdy jsem potkala někoho kdo o sebe dbá či nedbá. Nesleduju to, nepozoruju žádné tendence, zvyšování jejich počtu, nebo že by neupravené bývaly hlavně ženské co tlačí kočár, třicítky, důchodkyně nebo kdo.
Jasně že aby se člověk příslušně napigloval, musí chtít. Ale proč by proboha nutně chtít měl? Proč nutně být dámou podle cizích měřítek? Aby člověk obstál na ulici pod kritickým drobnohledem nějaké drbny?