Přidat názor k článku Jsem cuchta? A kdo je víc?

Autorka mi mluví naprosto z duše.

Sama spadám podle mnohých do kategorie "cuchta" - maluju se, jen když někam večer jdeme, chodím oblékaná spíš sportovně, klidně chodím v zablácených botách. Na druhé straně tělesnou čistotu považuji za standard (tj. minimálně jednou denně vykoupat nebo osprchovat, tričko, spoďáry a ponožky na sebe nikdy nevezmu druhý den). Doma oba nosíme klidně otahaná trika a tepláky a vůbec to neřešíme.

Nemám nic proti těm, kdo to mají nastavené jinak, i když postoj "nevyšla bych nenamalovaná ani k popelnici" je mně velmi vzdálený. Když potkám holku upravenou víc než já (tj. barevně sladěné vkusné oblečení, hezký účes, třeba i jemné nalíčení), tak mě to na pohled potěší, asi tak, jako když má někdo hezky posekanou a osázenou zahrádku, ale nepoběžím si ji pořídit hned taky, neb nejsem zahradnický typ.

Co ale naprosto nechápu, je něčí potřeba neustále řešit, jak to mají nastavené JINÍ lidi (když nepočítám smradlavé extrémy, ale i takové znám a jako lidi jsou fajn, takže to, že mně to vadí, beru spíš jako můj problém) a hlavně se s nimi srovnávat v tom smyslu, že "já jsem lepší". Myslím, že právě o tomto autorka psala - o té stádnosti, které se tak bojíme u našich dětí (aby je kvůli povrchní odlišnosti nešikanovali), ale sami v tom v dospělosti vesele pokračujeme (zdejší debata je toho dost děsivým důkazem).

Dost zastánců upravenosti je tu totálně mimo mísu - autorka - aspoň jak jsem to pochopila - vůbec nepíše o zanedbanosti a špíně - IMHO když se někdo denně myje a mění si oblečení a 2x denně si čistí zuby, tak pokud není nemocný, své okolí pachem obtěžovat prostě nemůže - ale spíš o tom, že je hloupé bezmyšlenkovitě se řídit diktátem módy a hlavně věnovat tomu u jiných lidí přílišnou pozornost. Upřímně řečeno, kdybyste se mě teď zeptali, jak chodí oblékané maminky spolužáků mých dětí, se kterými se skoro každý den potkávám, tak vám řeknu, že nevím - tak nějak normálně - a nebýt téhle debaty, tak by mě ani nenapadlo se tím nějak zabývat.