Přidat názor k článku Jsem cuchta? A kdo je víc?

Přesně tak, mluvíte mi z duše. Nejsem příznivcem tzv. vytůněných bárbín, které nevyjdou nenalíčené ani ven s košem na odpadky a jediné, co je zajímá, jsou akce ve značkových buticích. Nicméně nevidím nic špatného na tom, když se člověk, ať už žena, chlap, nebo i dospívající dítě, snaží dobře vypadat.
Nepovažuju za žádné hrdinství, když žena kolem třicítky nebo čtyřicítky bije v prsa, že se jediným kosmetickým prostředkem, co doma má, je mýdlo s jelenem, k holiči chodí jednou za půl roku a to jen proto, že nemůže vydržet, že jí vlasy lezou při práci do očí a halenku, co nosí, si koupila před deseti lety v obchodě "Vše za 39".
Nejsem a nebyla jsem nikdy žádná fiflena, netopím se v penězích a nepotřebuju poslední značkovou módu, ale za militantní cuchtu fakt být nechci. Rodiče mám daleko a co jsem se vdala, tak co jsem si neudělala, to jsem neměla, když byl syn malý, nikomu jsem ho nemohla strčit, abych měla klid. Přesto jsem si těch pár minut na to, abych vypadala trochu k světu, vždycky našla. Vypadat upraveně a trochu i šmrncovně, není otázka nadbytku času a hromady peněz. Je to jen otázka překonání lenosti. Nic víc.
Máme v práci pár kolegyň, které si na té cuchtovitosti zakládají, přestože nemají důvod (příjem slušný, děti odrostlé) a když některá přijdeme v něčem novém, protáhnou pohrdlivě obličej.
Nechápu.