Já si jich všimnu samozřejmě, kdo by si nevšiml někoho kdo vás sklopeným zrakem pozoruje, pokyvuje hlavou směrem k vám a upozorňuje na vás svojí přísedící kamarádku. Taky si je samozřejmě nevybavuju, pamatuji si jen ty pocity, které jsem občas mívala a občas mívám. Beru to tak, že je to jejich věc, a jejich pohledy opravdu raději chápu tak, že závidí, protože si právě říkají, ta musí mít asi hodné dítě, když se stihla i namalovat
A přitom si nemyslím, že by to dítě či děti v tom hráli až takovou roli.