Přidat názor k článku Jsem cuchta? A kdo je víc?

Musím říct že jsem docela ráda že v okolí pískovišt potkávám maminy, které jsou zcela vyrovnané osoby, spokojené sami se sebou, hrdé a ochotné prosadit si svůj názor. Pamatuji ještě dobu kdy žena-matka patřila do určité podskupiny lidí a poznala se podle toho že neměla nárok na lepší oblečení (protože nechodila do práce), vlasy si barvila sama (málo peněz), líčila se pouze barvičkama které jí zbyly z předchozích let a o své roli matky mluvila pouze šeptem (s tím že se nejdřív rozhlédla zda není v okolí muž).

Sledovala jsem tu změna s nadšením. Nicméně když dnes vyrazím mezi maminy, zjišťuji že se znovu dají dobře poznat. Jenom se dělí do vícera skupin:
- přírodní žena (žádná přidaná umělá barva jak na vlasech tak na ksichtíku - pravděpodobně strach z éček, oblečení s biotkanin, botky pohodlné, široké bez podpatku)
- baťůžkářka (většinou sportovní oblečení, sportovní boty, může se objevit rtěnka ve stejném ostínu jako je přirozená barva rtů a hlavně BATOH - moc hezké v momentě kdy jede na kole a na sedačce pod batohem má přiskříplého potomka)
- věřící (většinou v dlouhé sukni, v podobných botách jako ženy přírodní, bývají namalované za pomoci barev jako je světle růžová a světle modrá, vlasy mastné i po umytí)
- bazaračka (oblečení poskládané z barazových komponentů, doma barvené vlasy podle poslední módy, jediná která si není tak úplně jistá sama sebou, dítě většinou oblečené dráž než ona)

Takže když to shrnu, ženy-matky byly nepřitažlivé v dřívějších dobách a jsou nepřitažlivé stále (kupte občas pánský časopis - Maxim, apod., a bude vědět co si vaši muži myslí). Rodíl je v tom, že dřív si toho byly vědomé a styděli se - dnes jsou na to hrdé.