Přidat názor k článku Dyslektici? Mohou být nejnadanější ve třídě

Vzali nás na jedné z církevních pražských ZŠ. Nadšení nebylo, ale víceméně se v první třídě slitovali.

Brzy se začaly projevovat problémy, s problematickou socializací (syn nechtěl nosit bačkory, doma v teplém bytě jsme je nenosili), občas s impulzivitou (kamarád hodil nad něj na strop lepicího pavouka a syn se bál, že mu spadne na hlavu, tak ho o přestávce sundal bačkorou i s krytem svítidla, jindy se rozhodl se ochladit vodou co měl v láhvi a postříkal sebe, spolužáka i učitele...) Z nejhoršího chování ho dostal Ritalin, který bere dodnes (1 - 0 někdy 1 - 0).

Vlastní vývoj u něj ale probíhal vždy po skocích, takže dlouhou dobu neuměl barvy a pak najednou druhý den zvládal i vedlejší (až do takových detailů jako tyrkysová). Podobně sčítání, násobilka, vyjmenovaná slova.

Naštěstí učitel prostě opustil "srovnávací" metodu hodnocení a skoro každého hodnotil individuálně... Hlavně za přístup k práci, daleko méně za výkon. Škola byla silně "povzbuzovací" i tím, že v první třídě existovaly jen 1 a 2, ve druhé 1,2,3 atd. Aby dítě dostalo z výchov něco jiného než 1, tak muselo být extrémní rebel a lempl. Známky sloužili jako zdroj povzbuzení, vedle dalších cest jak učitel a škola syna povzbuzovali.

Později psal v diktátech jen každou třetí větu, některé písemky psal po přípravě (tuhle možnost ale učitel dával mnoha, stačilo pořádně číst "mezi řádky" týdenní letáček s DÚ a dělat je), jiné mohl psát déle v kabinetě, měl možnost speciální opravy apod. Žáci s papírem měli možnost chodit před vyučováním na nácvik čtení, i s rodiči. Učitel nás vedl při odstraňování dvojího čtení, zvládl to, že syn si "zvolil" syntetickou místo sylabické metody. Psaní se bralo jen jako nástroj, a nikdy se v podstatě nehodnotilo u syna. Psal až do půlky 5. třídy do řádek s roztečí 1 cm a v sešitech 8mm ob řádek.

Třída byl zároveň tak trochu skautský klub, protože společně měli spoustu akcí, od přespávaček a hor, přes jednodenní lyže, rafty, tee-pee, nácvik bubnování, řady kroužků (koně) atd. Pak se samozřejmě spoustu věcí dalo zvládnout bez záští a hořkostí... Pan učitel ale trávil ve škole 12+ hodin.

Pan učitel nám nabídl IVP, ale my jsme ho ani nechtěli, protože on zvládl individualizaci i bez papíru.

Dneska je kluk spokojený uprostřed pelotonu třídy na 8l gymplu...