Pani Melicharová,
prodělala jste rakovinu Vy????Jestli ne, tak se prosím nedivte, proč mě to tak rozzuřilo.A rozzuřilo to snad mě, ne Vás.Nadpis mohl zvolit ,,frajer psycholog" třeba,, Mé pocity nad tím, co je horší..rakovina nebo rozvod.." blablablabla....
Ono až budete s hlavou v hajzlu zvracet po chemu, az Vas tak uvidi Vase malinke deti a dospivajici syn, manzel , az budete zoufalstvim chtit umrit, az budete mit kuzi do masa spalenou od ozarovani a denne cumet na jizvu na hrudniku, oteklou ruku- a to je jen ten lesi druh rakoviny, tak se tak hloupe nebudete ptat!
Az se denne budete budit se strachem, kde je zase nejak bulka, aby nebyla recidiva, az si kazdy den budete zobat hrst leku, nezbytnou k tomu, aby Vas organismus nedelal to, co by za jinych okolnosti bylo zcela normalni, az si budete pichat mesicne nekolik let do bricha injekci velkou jak kanavova jehla, tak se takhle nebudete ptat.
Ja se nelituju, beru to jako vyzvu byt a zit dal.Jen Vam chci trochu priblizit , jak se asi citi zenska, ktera od 35let v te dobe s batoletem a miminkem a pubertakem zjistila, ze ma rakovinu.
Vubec si to nedovedete predstavit, protoze ten, kdo to na vlastni kuzi neprozil, nepochopi.A je to jine i ve vztahu- umira mi nekdo blizky na rakovinu- matka, otec, babicka, deda, manzel, dite.To se vnima uplne jinak a je to uplne jina bolest.
Zvazovala bych a nikdy bych si nedovolila napsat a srovnavat rozvod s rakovinou.
Ano, kazde je to o necem jinem...jenze na konci rozvodu je stale zivot, pokud jedinec neni tak psychicky labilni a nespacha treba sebevrazdu, ale to uz je jeho rozhodnuti a jeho hazard se zivotem.
Na konci rakoviny je v lepsim pripade uzdraveni, ale psychika zustava narusena, strach, aby nebyla recidiva zustava a muze kazdej vykladat ,,Mysli pozitivne!"..ale jak se to dela, to uz nikdo neporadi.V horsim pripade je smrt. A verte , ze za 4roky, co dochazim na onkologii, tech mist prazdna je vice a vice a tech mladych tvari pribiva.Zeptam se jich, chcete??Jestli je rakovina dle jejich mineni horsi jak rozvod a naopak??A vim, co reknou....
Tak se prosim neptejte cloveka s rakovinou, proc ho takovy nadpis rozcilil.
A clanek muze napsat sebeuznavanejsi psycholog, profesor a nevim co jeste...ale proste ja mela potrebu se k nadpisu vyjadrit.Fakt me nastval.
A pokud vim, diskuze je diskutovat, takze nechapu, proc bych nemohla napsat svuj pocit, jaky ve me clanek vyvolal.
Chapu, ale ze poslednich nekolik let je na Rodine moda, virtualne zfackovat kazdeho, kdo vybocuje z rady a neni priznivcem kazdeho clanku jen v tom pozitivnim smeru.
Bohuzel.
Předchozí