Přidat názor k článku Tak už se konečně otoč!

Nebyla jsem to náhodou já? :-D Ze mně totiž byli doktoři taky hrozně nadšení, chodili na mně koukat jak na opičku, že jsem ,,ta maminka, co porodila s úsměvem na tváři konec pánevní"

Samotný porod byl dlouhý, ale bez komplikací, naštěstí. Problémy začaly až za 14 dní doma, když synkovi příšerně otekla jedna strana krčku. Nemohl ani otáčet hlavičkou, měl tam obrovskou tvrdou bouli. Lítali jsme po doktorech a nemocnicích, než se přišlo na to, že je to prasklý sval v důsledku pododu KP. Následovali rehabilitace, rozcvičování, masáže, neustálé kontroly. Trvalo několik měsíců, než se edém vstřebal, synek měl omezenou hybnost hlavičkou a tím pádem zaostával celkově ve vývoji. Srovnalo se to až kolem roka.

Také jsem se bránila císaři, ale po tom co jsme si prožili bych ho podruhé možná už tak nezavrhovala - hlavně s ohledem na synka.