Nepropadejte panice, nenervujte se a věřte přírodě i svému děťátku!
Jako těhotná jsem s potěšením vnímala pohyby miminka v bříšku a bavilo mě podle jeho šťouchanců odhadovat, v jaké poloze asi zrovna je. Někdy kolem 33. týdne se syn usadil vodorovně. Na pravé straně bříška se zřetelně rýsovala jeho hlavička a na levé jsem snadno nahmatala zadeček. Říkala jsem si, že má ještě spoustu času otočit se hezky hlavičkou dolů, jako většina "spořádaných" miminek, ale týdny plynuly a nic nenasvědčovalo tomu, že by se prcek chystal změnit polohu. Má nervozita vzrůstala každým dnem. Bylo mi jasné, že pokud děťátko v této pozici zůstane, císařskému řezu se nevyhnu. Každou radu, jak mimi přimět k otočení, jsem byla ochotná vyvážit zlatem, ale moc se mi jich nedostávalo. Syn mě napínal až do konce 38. týdne, kdy jsem jednou ráno zjistila, že mé břicho má konečně trochu normální tvar. Kontrolní ultrazvuk potvrdil, že je chlapeček hlavou dolů, a už tak naštěstí zůstal.
Ze statistik vyplývá, že náš syn patří mezi dvě třetiny dětí, které ve 32. týdnu těhotenství zaujímají jinou polohu než podélnou s naléhající hlavičkou, a přesto se do termínu porodu samy stihnou otočit. Asi nejdůležitější rada pro všechny těhulky v této situaci tedy zní:
Nepropadejte panice, nenervujte se a věřte přírodě i svému děťátku! Je velmi pravděpodobné, že nakonec správnou polohu samo zaujme.
Důvodem, proč se plod v matčině děloze otáčí na hlavičku, je zřejmě její hmotnost. Hlava je gravitací tažena dolů, a jakmile začnou "poslíčky", zafixuje se do pánve a plod většinou v této poloze zůstane až do konce těhotenství. Dochází k tomu přibližně do 32. týdne gravidity, ale některé děti s otáčením vůbec nespěchají a nechávají si ho až na poslední chvíli. Takovou zkušenost měla i naše čtenářka Markéta Součková: "Dcera byla celý poslední měsíc v bříšku uložená šikmo se zadečkem směřujícím dolů. Já sama jsem menší postavy a štíhlá, proto se zdálo nepravděpodobné, že by se ještě otočila. Byla jsem smířená s tím, že přijde na svět císařským řezem, který mi lékaři v porodnici naplánovali na středu 3. června, tedy 4 dny před předpokládaným termínem porodu. Po všech vyšetřeních jsem už ležela připravená na sále, když se mi najednou mohutně zavlnilo břicho, až jsem vyjekla, jak to bylo nepříjemné. Dcera, jako by tušila, co se chystá, doslova v hodině dvanácté změnila názor a otočila se do správné pozice. Narodila se přirozenou cestou o dva dny později a je to naše šikulka a velké štěstíčko."
Ne každá nastávající maminka se dokáže tak snadno jako Markéta smířit s možností císařského řezu, případně porodu koncem pánevním. Většina touží udělat vše pro to, aby drobečkovi, který si "postavil hlavu", pomohla postavit se na hlavu. "Zaručených" lidových metod je celá řada. Většinou z nich přinejmenším není co zkazit, tak pokud vás nečinnost ubíjí a potřebujete aspoň NĚCO dělat, můžete zkusit některou z následujících "babských" rad.
Cvičení je patrně nejrozšířenější laickou metodou pro otočení miminka. Nejčastěji se doporučují tyto cviky:
Pokud chodíte plavat a jste odvážná a sportovně založená, můžete chvíli dělat v bazénu stojky. Pro jistotu se ale předem zeptejte svého lékaře, jestli je to právě ve vašem případě dobrý nápad.
Některé lidové teorie tvrdí, že miminko je možné navést do správné polohy pomocí světla baterky přiložené na bříško. Pomalu svítilnou pohybujte směrem žádoucího otočení (pokud dokážete rozpoznat polohu, v jaké se plod nachází) a doufejte, že prcek dostane chuť světlo následovat.
Když ho nezláká světlo, možná zatouží poslechnout si příjemnou relaxační nebo vážnou (říká se, že ideálně Mozartovu) hudbu. Nad stydkou kost si přiložte sluchátka s vybranou skladbou. Zaujme malé natolik, že se za ní otočí? Pokud ne, zkuste pravý opak - vyrušit ho nepříjemnými zvuky. Do míst pod žebry, kde má mimi hlavičku, nasměrujte nějaký zdroj nepříjemného zvuku (např. kuchyňský spotřebič nebo opravdu "ostrou" hudbu). Teoreticky by se děťátko mohlo snažit vyhnout hluku a otočit se od něj pryč.
Akupunktura i akupresura pracují na principu dráždění přesně stanovených míst na povrchu těla. Pro otočení plodu do správné polohy se doporučuje každý den aktivovat body B 67 a LIV 3. Bez konzultace se zkušeným akupunkturistou (nejlépe s lékařským vzděláním) se ale v tomto případě neobejdete.
Moxování, stejně jako akupunktura a akupresura, využívá určité body na těle, které aktivuje přikládáním hořící pelyňkové "cigarety". I v tomto případě je potřeba vyhledat příslušného odborníka.
Nepřímou pomoc nabízejí i homeopati, kteří pomocí homeopatik podpoří aktivaci dělohy a dítěte. To může být impulsem k otočení plodu.
Snad nejjednodušší metoda ze všech. Prostě si s děťátkem v duchu nebo nahlas povídejte. Vysvětlujte mu, že narodit se musí hlavičkou napřed a že je moc důležité, aby se otočilo. Představujte si, jak se v bříšku otáčí a jaké to bude, až bude spočívat hlavou dole, tak jak má.
Uvedené metody můžete praktikovat přibližně od 32. týdne těhotenství. Jejich účinnost je podle odborníků sporná, ale určitě se sama setkáte s maminkami, které jsou přesvědčeny o tom, že "to funguje".
Cvičíte, moxujete a přemlouváte ho už několik týdnů, a drobeček přesto v bříšku dělá všechno možné, jen se nehodlá usadit hlavou dolů? Nezoufejte, máte ještě další možnost. Tou je manuální obrat děťátka lékařem.
Manuální obrat je považován za jedinou skutečně účinnou možnost, jak plod v děloze dostat do podélné polohy záhlavím. Přestože jde o neinvazivní výkon, řadí se mezi porodnické operace. Technika otočení dítka přes břišní stěnu matky byla známa už starým Aztékům. V současné době nastává jakási renesance této praktiky, a to zejména díky možnosti monitorovat po celou dobu výkonu stav a kondici plodu i matky a použít medikamenty, které tlumí děložní činnost.
Obrat zevními hmaty se neprovádí na všech porodnických pracovištích, ale jen tam, kde pracuje lékař, který má s metodou dostatek zkušeností - například ze zahraničních stáží.
Obrat zevními hmaty (dále jen OZH) se provádí obvykle mezi 35. a 38. týdnem těhotenství, kdy není plod příliš velký. Než se pro tento zákrok lékař rozhodne, bude hodnotit pohyblivost plodu, množství plodové vody, celistvost vaku blan, pánevní rozměry a uložení placenty. Těhotná zároveň nesmí mít děložní stahy a příliš silnou břišní stěnu, která by znemožňovala uchopení plodu.
OZH se provádí za jednodenní hospitalizace. Před výkonem dostane těhotná žena infuzi s tokolytikem (preparátem tlumícím děložní činnost). Při vlastním otáčení jsou přítomni dva lékaři a obvykle i zdravotní sestra. Lékaři nejprve ultrazvukem ověří uložení plodu v děloze a kardiotokograficky zkontrolují srdeční činnost plodu a aktivitu dělohy. Nastávající maminka leží na zádech s nohama mírně pokrčenýma v kolenou a je stále napojena na infuzi. Porodník stojí nebo sedí po jejím boku a přiloží jí obě ruce na břicho tak, že jedna ruka je na záhlaví plodu a druhá na jeho zadečku. Pokud je břišní stěna i svalovina dělohy uvolněná, začne porodník mírným tlakem dlaně přesouvat hlavičku plodu dolů, směrem k pánevnímu vchodu. Druhou dlaní lehce tlačí zadeček plodu vzhůru směrem k hrudníku těhotné. Směr otáčení je dán vzájemnou polohou osy těla dítěte a matky. Další lékař průběžně kontroluje ultrazvukem stav plodu.
Celý výkon by neměl přesáhnout tři minuty. Po jeho ukončení je proveden 30minutový kardiotokografický záznam srdeční akce plodu. Ženám s Rh negativní krevní skupinou je preventivně podán preparát k zabránění tvorbě protilátek proti červeným krvinkám plodu.
Když se děťátko nepodaří otočit ani zevními hmaty, je pravděpodobné, že existuje nějaká objektivní příčina, která mu v tom brání. Může jít například o dosud neodhalenou vrozenou vadu dělohy, příliš krátký pupečník apod.
Ve zcela výjimečném případě může následkem zevní manipulace s plodem dojít k odloučení části placenty nebo ke změnám srdeční akce plodu. Obrat zevními hmaty se proto provádí v porodnici tak, aby bylo možné v případě potřeby okamžitě udělat císařský řez. Urgentní sekcí ale skončilo na celém světě méně než jedno procento všech případů.
Úspěšnost OZH závisí na zkušenosti lékaře, množství plodové vody, na naléhání plodu i jeho poloze (pokud byl koncem pánevním, nemá tendenci vracet se zpět do původní pozice) a také na tom, o kolikáté těhotenství ženy jde. U vícerodiček se udává až 80procentní úspěšnost, obecně je ale rozpětí podle různých zdrojů poměrně široké - od 40 do 85 %.
Při svém druhém těhotenství jsem měla ještě ve 37. týdnu miminko hlavičkou nahoru a rozhodla jsem, že půjdu na obrat zevními hmaty a zkusíme mimi otočit. Pan doktor v nemocnici v Ostravě-Porubě mě den předem vyšetřil a řekl, že by vše mělo jít bez problémů - placentu mám vzadu, mimčo je pohyblivé, plodové vody středně, takže to můžeme zkusit. Popsal mi celý zákrok a řekl, že nebude nic dělat násilím a že celý obrat by mohl být hotový i do minuty, pokud se bude dařit. Uvedl i veškerá rizika s tím, že sám je nikdy nezažil, pouze o možných komplikacích četl v odborných knihách.
Ráno jsem tedy nastoupila do nemocnice. Sestřičky se mnou sepsaly papíry, natočily mi monitor, oblékly mě do slušivé erární košilky a daly mi asi na hodinu a půl kapačku. Pak mě vyšetřila lékařka a konstatovala, že mimi má cca 2 758 g. Zeptala se mě na choroby, první porod atp. a pak už nadešla "moje chvíle". Ležela jsem na vyšetřovně u porodních sálů. Přišel pan doktor, jedna lékařka a dvě sestřičky. Paní doktorka měla v ruce ultrazvuk a po chvilkách kontrolovala srdíčko miminka. Pan doktor mi nageloval břicho a nahmatal palcem a prostředníčkem zadeček miminka, celou dlaní druhé ruky podpíral zádíčka a hlavičku a začal posunovat. Já jsem se snažila co nejklidněji dýchat a být co nejvíc uvolněná, aby mimi vědělo, že i když s ním hýbou nějaké divné síly, jsme v klidu. Líbilo se mi, že mi pan doktor povídal o tom, jak je tam miminku dobře a že nemá žádný problém, protože to jsem chtěla vědět ze všeho nejvíc.
Když se mimi dostalo do příčné polohy, začala se mi motat hlava. Doktor chvíli počkal a pak se pustil do dalšího posunování. Chyběl opravdu jen chlup, ale malému se to přestalo líbit, já jsem taky nebyla nadšená, protože to přece jen bolelo, tak ho jediným hmatem pan doktor vrátil zpět. Ptal se, jestli to zkusíme za dvě minutky znovu. Odpověděla jsem, že ano. Kolem pupku a v podbřišku to sice bylo hodně nepříjemné, ale dalo se to pro dobro věci vydržet.
Při druhém pokusu, když bylo mimi zase v poloze příčné, ho lékař náhle hodně rychle vrátil zpět s tím, že se to miminku vůbec nelíbí a bohužel to nejde. Byla jsem i přesto ráda, že jsme to zkusili a že pan doktor udělal vše, co mohl.
Pak mě nechali chvíli na monitoru. Začala jsem se potit a špatně se mi dýchalo. Sestřička mi přinesla vodu, a ta mi hned pomohla a bylo mi líp. Břicho mě bolelo, ale nic drastického jsem nezažívala. Největší strach jsem měla, aby se nerozjel porod. Děloha mi podle monitoru pracovala jako divá a v noci mě budily bolesti, ale dopadlo to dobře a ráno mě pustili domů.
Každé mamince, která má plod v poloze koncem pánevním, bych doporučila, ať to jde zkusit. Já jsem nakonec musela našeho chlapečka rodit koncem pánevním, ale naštěstí jsme to zvládli dobře. Jmenuje se Matyáš a vážil krásných 3850 g.
Pokud se stejně jako v Andreině případě nepodaří miminko do porodu otočit a naléhá koncem pánevním, připadá v úvahu buď vaginální porod koncem pánevním napřed, nebo císařský řez. Porod koncem pánevním je sice fyziologický, ale nese s sebou zvýšené riziko. Hlavní nebezpečí představuje fakt, že se hlavička jako největší část plodu rodí poslední. Dalším faktorem je, že zadeček plodu je poměrně měkký a hůře rozšiřuje měkké porodní cesty. Podle doporučení České perinatologické společnosti se mezi vaginálním porodem a sekcí volí hlavně na základě odhadu hmotnosti plodu. Při předpokládané váze plodu nad 3,5 kg u prvorodičky nebo 3,6 kg u vícerodičky je vhodnější vést porod císařským řezem. V současné době je v ČR 90 % všech porodů koncem pánevním provedeno císařským řezem.
MUDr. Jozef Záhumenský, vedoucí lékař porodnické části Gynekologicko-porodnické kliniky FN Na Bulovce
Při hodnocení vztahu plodu k děloze a tělu ženy popisujeme více skutečností. První a základní je poloha - tedy vztah podélné osy plodu k podélné ose dělohy. Jsou-li rovnoběžné, mluvíme o poloze podélné, pokud jsou kolmé, nazýváme to polohou příčnou. V čase porodu je 99 % plodů v poloze podélné, 1 % je v poloze příčné. Mezi polohou podélnou a příčnou jsou ještě přechodné šikmé polohy, které se na začátku porodu vždy změní na polohu podélnou, nebo šikmou.
Dalším parametrem je postavení, které je určeno polohou zádíček plodu. Vlevo je postavení první a vpravo je postavení druhé. Při příčné poloze určujeme postavení analogicky podle hlavičky. Naléhání je vztah nejníže uložené části plodu k pánevnímu vchodu. Naléhat může různými částmi hlavička, nebo konec pánevní - zde může naléhat zadeček, nožky nebo zadeček spolu s nožkami. Zkráceně popisujeme vztah plodu k děloze: poloha podélná hlavičkou (pphl), nebo poloha podélná koncem pánevním (ppkp).
V čase porodu je přibližně 95 % plodů v poloze podélné hlavičkou, 4 % v poloze podélné koncem pánevním a 1 % je v poloze příčné. Poloha příčná se spontánně nedá porodit a je vždy indikací k císařskému řezu. Ve 20. týdnu těhotenství je 30-40 % plodů v poloze podélné koncem pánevním, ve 28. týdnu je to 25 % a ve 32. týdnu je 15 % plodů v poloze koncem pánevním. Je tedy jasné, že po 32. týdnu se více než dvě třetiny plodů v poloze podélné koncem pánevním otočí na hlavičku do termínu. Naopak, 4 % plodů, které byly ve 34. týdnu otočeny dolů hlavičkou, se ještě do porodu otočí na konec pánevní.
Příčina naléhání koncem pánevním je většinou neznámá, občas se najdou vrozené vady dělohy (jako přepážka v děloze nebo zdvojená děloha), někdy je problémem pupečník pevně utažený kolem krčku nebo těla plodu, který brání otočení na hlavičku.
Poloha podélná koncem pánevním se považuje za přirozenou, ale rizikovou a tak k ní porodníci i přistupují. Není to absolutní indikace k císařskému řezu. Při splnění některých podmínek je možný a bezpečný spontánní porod. Záleží na zkušenostech každé kliniky, na některých se rodí vaginálně až 60 % plodů v poloze koncem pánevním. I tak tato poloha zvyšuje procento císařských řezů přímo i nepřímo (ženy po císařském řezu mají v další graviditě znovu vyšší riziko opakování).
Celosvětovou snahou je snižovat procento žen, které rodí císařským řezem. Neúměrný nárůst těchto operací s sebou nese i nárůst počtu různých komplikací spojených buď přímo s operací, nebo s následným těhotenstvím. Proto se oprašují i některé starší procedury na snížení počtu žen s polohou plodu podélnou koncem pánevním. Jednou z takových metod je obrat zevními hmaty.
Tato porodnická operace je v některých zemích velice populární, zejména ve Skandinávii. Princip je poměrně jednoduchý: těhotné ženě se podají léky na tlumení kontrakcí a pod ultrazvukovou kontrolou se dítě rukama přes břišní stěnu a děložní stěnu matky otočí hlavičkou dolů. Úspěšnost obratů závisí na zkušenostech operatéra, ale pohybuje se kolem 60-75 %. Někteří autoři zákrok doporučují již od 34. týdne těhotenství, jiní až později - po 36. týdnu.
Komplikací obratu může být předčasné odlučování lůžka s nutným okamžitým císařským řezem. Část lékařů u toho doporučuje i epidurální analgezii, která podle jejich zkušeností zvyšuje úspěšnost procedury. U žen po předešlém císařském řezu neexistují jasná doporučení, ale většina autorů obrat nedoporučuje pro možné riziko roztržení jizvy.
Jako alternativa manuálních obratů byly používány některé zvláštní metody, například tradiční čínská metoda nazývaná moxibusce. Jde o přikládání horkých obkladů z rostliny Artemisia vulgaris na akupunkturní bod BL 67 na zevní straně plosky nohy u malíčku. I když čínští autoři udávají vysokou úspěšnost spontánních obratů plodu, velká randomizovaná studie účinnost metody nepotvrdila.
Další možností, která se zkoušela, bylo "rušení" plodu nepříjemnými zvuky. Zmínit mohu také Websterovu chiropraktickou metodu, při níž se stimulují některé body nad křížovou kostí. Tato stimulace má vést k uvolnění nitroděložních sil, které brání obratu plodu na hlavičku. Na laických internetových stránkách je populární speciální cvičení pro těhotné ženy s polohou plodu podélnou koncem pánevním. Cvičení je pro dítě a matku neškodné, proto je možné ho doporučit.
Je nutné podotknout, že účinnost uvedených alternativních metod nebyla prokázána. Úspěšnost některých z nich je pravděpodobně spojená s tím, že když je aplikujeme včas, tak máme až 66% šanci, že se plod otočí spontánně, tudíž naše metoda bude úspěšná. Otázkou pak je, zda by se děťátko neotočilo hlavou dolů tak jako tak. To zřejmě platí i o těhotenské gymnastice.
Jedinou skutečně účinnou metodou je obrat zevními hmaty provedený zkušeným porodníkem.
Objednejte si v průběhu dubna 2010 předplatné časopisu MÁMA a já na jeden rok a získejte automaticky dáreček - praktickou pomůcku nejen pro období lezení, chrániče na kolena Farlin v hodnotě 168 Kč.
Poslední fotky z emailového průvodce rodičovstvím.
Emailový průvodce rodičovstvím je zdarma pro všechny rodiče od početí do 6 let věku.
Těhotenství |
Dítě |
(C) 1999-2018 Rodina Online, všechna práva vyhrazena.
Publikační systém WebToDate.