Antje,
tak to jste teda fakt dobra, ze jste se s tim srovnavala jen mesic a pul rok lecby byl pro Vas celkem prijatelny
Jste jedna z mala, co jste takto strasne moc pozitivni!!!A to je dobre..
Jenze, fakt jsme kazdy jiny....
Ono s miminkem to zjistit po prestehovani do noveho domu, kde VAs ceka prace, jak na kostele....po pul roce chame operace, vsecko pryc a po 14dnech histologie nic moc, tak dalsiho pul roku chemo a pak 5tydnu denne ozarovani a na 5let hormonalni lecba ve me nejake rychle smirovani se a dobre pocity fakt teda nezanechava
Kdyz se VAm navic zhorsi Vase jina chronicka nemoc, k tomu se pridaji pooperacni problemy s rukou, denne hodina v lymfopristroji, navlek pomalu 24h a o pretezovani leve, abych ulevila prave a naopak a s tim problemy jako zanety slach, karpaly, zkracovani slach a brnkaci klouby v prstech, tak fakt Vam zavidim Vas optimismus!!
Ja bojuju, optimista jsem, ale proste ten strach a obavy nevymazu.A ty hnusny stavy spojene s umelym prechodem teda taky ne.
Ale presto se snazim pracovat, tvorit a pomahat druhym.Nelezim a neplacu nad zmarenyma rokama zivota po spitale a jinde.
A mam kolem sebe uzasne lidi, kteri mi pomahali a pomahaji, ale presto vsecko to uz neni to, co to bylo.
Zakze asi tak....ze ani u stejne diagnozy neni stejny ,,psychicky" prubeh.
Kazdopadne mi ten nadpis stale vadi a vadit bude.