My máme zase adoptovaného černouška. Dodnes pamatuji na větu mojí mamky v den, kdy jsme si jeli pro tu naši tříměsíční čokoládu do KÚ "Budeš nešťastná ty i on." Moje odpověď mezi dveřmi zněla "Má být nešťastný v děcáku nebo doma?"
No na slova babičky nikdy nedošlo. Takového syna by mi mohla závidět leckerá máma. Je fakt zlatý. Milující, šikovný a hlavně je veselý a šťastný. Já jsem přešťastná, že ho mám. A babička? Ta ho úplně zbožňuje.
taky každému v okolí říkáme, že je adoptovaný a původem Kubánec. proč ne? Copak je to nějaký špatný cejch?