Přidat názor k článku Vraťte mi můj život!

Mně ten článek opravdu pobavil, ze začátku jsem si říkala, jestli manžel nezačal psát

Ta pasáž o autě je naprosto přesná. Jen jsme vždy měli auto ojeté, ale pro manžela bylo "drahé". Jak se vyjádřil jeden kamarád o manželovi - je to modelář a má funkční model 1:1. No a přišli děti ( nyní 2, 4, 6 let). Zkuste hádat, jak to vypadá po cestě. A jelikož parkujeme na ulici, tak čas, kdy bych tam mohla uklidit, je omezen na dobu, kdy nejmladší spí. A to je u nás nedostatkové zboží. Takže uklidit nakonec musí manžel, když už je toho i na něho moc. Ale neustále mi předhazuje, ať jim nedávám nic drobivého v autě (jako by, v lepším případě seschlé, mrkve byly lepší)

S domem je to podobně, původně se všude válely manželovi věci. Ty už děti stihly zneškodnit , buď jsou přestěhovány nebo zničeny. A na volná místa se nastěhovaly hračky. Dříve by jste ze stolku nejspíš vytáhli reflex, nyní by to byl čtyřlístek. Děti milují budování bunkrů, takže dost často vyroste nějaká "přehrada" v chodbě nebo i v obýváku. Večer to musí uklidit, ale přes den se někam dostat je občas problém. Stěny máme taky vyzdobeny, teď už naštěstí jen v pokojíčku a už dlouho nic nepřibylo. Ale nedělám si iluze, ještě nás jedno období malování po zdech čeká.

A to že nemůžete jen tak někam s dětmi vyrazit, je fakt. Dříve jsme společně lezli (skály), to opravdu s dětmi nejde. Zkoušeli jsme s nejstarší, je dobrý horolezec od malička, ale se 3 si to nerisknu. A vyrazit někam, když zrovna zjistíte, že máte hodinu času, prostě nejde. Jednak ten čas není a jednak bychom se hodinu vypravovali. I na hřiště před barákem, kam se těší a s sebou nosíme jen pití, se vypravujeme běžně čtvrt hodiny.

Takže ten článek mi přijde hezky napsaný, založený na reálném životě. Věřím, že tak nějak to může mužský vnímat. Ti malí tvorové, co pobíhají po bytě, změní život všem. A přesto jen málokdo by měnil. A paním dokonalým se omlouvám, pokud jsem je pohoršila. Raději spokojené děti, než nablýskaný auto a byt.