Přidat názor k článku Vraťte mi můj život!

No..ono jací rodiče, takové děti..To teda myslím teď na sebe a na manžela. Pamatuji si, jak jsme jednou s manželem leželi, ještě za studíí, u něj na privátu a jak jsme padli do postele, tak se nám nechtělo vstávat. Oblečení jsme si vysvlékli přímo na posteli a oba automaticky házeli svršky pěkně po jednom ledabile každý do jíného rohu...On se zamyslel a potom řekl :"no to nechci jednou vidět naši domácnost".
Měla jsem kamarádku, jednu umělkyni, a ta nemohla pochopit, jak si její milenec ve víru vášně opatrně rozepíná košili, zavěšuje na ramínko, kalhoty a spodní prádlo s ponožkami pěkně rovná do komínku vedle postele na židli a ještě ji napomíná, když mu chce pomoct, aby mu to náhodou nepomačkala(oblečení to sváteční nebylo a nikam potom namířeno neměl). Ona ze sebe oblečení servala a skončilo bůhvíkde a potom sklesle čekala až si všechno urovná...no nemusím dodávat, že to byla schůzka poslední..ona se ta jeho striktnost potom projevila i jinde, bohužel.
Hrozně záleží na povaze, někdo je vyloženě zážitkový typ, co pořád něco podniká, nad něčím přemýšlí a stereotypní práce ho ubíjí, někdo je typ takového toho pečlivého úředníka, co musí mít všechno srovnané a nalajnované, a i v životě.
Já jsem teda spíš ten první typ, když mám třeba něco uklízet a zrovna se venku udělá hezky, tak všeho nechám a jde se.
Když jsme všichni spokojení, válíme se na gauči, povídáme si a je legrace, rozhodně mě nenapadne vstát, kazit to a uklízet po dítěti drobky od sušenek, které vedle nás spokojeně drobí.