Milá Dádo,
dík
Ty zas máš můj obdiv za tři děti. To je číslo, ke kterému bych se taky chtěla dopracovat
Jinak ještě pro Wendy. Mám to stejné jako Dáda. Dceru jsem na dudlík musela naučit. Není pravda, že když si mimi dudlík hned nevezme, že ho nechce. To mi předtím taky nikdo neřekl, že to mimi s dudlíkem automaticky neumí. Mojí malé pořád vypadával, nevěděla jak na to. Pak jsem zjistila, že to může být i tím, že silikonové jsou moc "tvrdé". nakonec se rozdudlala na tom klasickém kulatém kaučukovém. Pamatuju se, že když byla v klidu, nechtěla jsem jí ho zbytečně cpát, ale pak když začala kňourat, už to taky moc nešlo, protože tím, jak se vztekala, tak jí vypadával. Nakonec jsem jí to naučila za chůze. Houpala jsem ji a chodila s ní po pokoji a přidržovala dudlík. Tak jsme začali a vyšlo to. Je ale pravda, že jsou mimina, které si prostě dudlík nevezmou.
Jinak, podle mého okolí, děti bez dudlíků v noci víc zlobily. Je to sice individuální, ale u maminek, které znám, to tak vesměs bylo.
Navíc, opravdu je odvykání taková hrůza? U jedné kamarádky odnesl dudlík Mikuláš, u druhé zase nějaká jiná "autorita" a po týdnu byl klid.