jsem se svým manželem už nebo teprve 15 let. Máme tři děti a každodenní úkony, které se neustále opakují. Já si nemyslím, že to je ten zabiják vztahu, zabijákem vztahu je, když už člověka nebaví být s tím druhým, nesmějeme se spolu, když bereme jeden druhého jako samozřejmost. V tom každodenním kalupu se mi málokdy stane, aby se mi podlomily kolena, když manžel přijde z práce, ale cítím příval lásky, když řekne něco, co mě rozesměje, udělá něco, co mě potěší. Nejsem příznivec velkých gest, život tvoří maličkosti a ty je daleko snažší dělat, než velké věci.
Ale mnozí mají velká očekávání, čekají velké přívaly lásky, velké přívaly štěstí, touhy. Já jsem zastáncem malých krůčků, malých radostí.
Předchozí