Přidat názor k článku Kam mizí zamilovanost aneb Život po závěrečných titulcích

Argumenty měl dobrý ale! Logický!

Já to mám doma naopak - on je dárkový typ, já se dost obejdu. Na Vánoce on má hafo dárků, já ty, co si koupím a jeden nebo da, který stejně vím, co bude (sázka na jistotu). Poněkud překvapuje, že dárkový typ dárky nedává.
Na druhou stranu: jemu můžu dát skoro cokoli, ze všeho má radost, hlavně když je toho hodně, a i věci, co bychom si třeba stejně koupili (čokoláda, flaška, něco do domácnosti...), takže to není tak hrozný. Naposledy, když jsem byla den pryč, se ptal jak malé dítě "Cos mi dovezla?" asi 4x! :) Nemohl pochopit, že prostě NIC, pže jsem byla v končinách, kde opravdu nic ke koupi není. Příště jsem mu věcí shodou okolností dovezla víc (něco ještě třeba jako jídlo od příbuzných), tolik štěstí jste neviděly - fakt jak malé dítě pod stromečkem.
Na druhou stranu: je to náramně jednoduché, jak mu udělat radost nebo ho potřešit, když toho má moc.
Na druhou stranu: posbírá prádlo venku, když prší a nejsem ještě doma a pověsí ho domů. Nakupovat prakticky nechodím. Rád občas uvaří. Děti mu můžu svěřit s klidem (jen se oprostit od toho, že to neudělá jako já - neudělá, ale to nikdo, a budou spokojené, hlavně, že se něco děje). Nemusím se obhajovat, kdy a proč kam chci, co chci ap. a nikdo mě neomezuje, nešikanuje, když jsem K.O., tak si lehnu, co nepočká, s tím pomůže, i košile si vyžehlí, takže co. Že se někdy rýpe v nose, chrápe, někde nechá ponožky - a co, je tu taky doma, má právo na kus klidu, pochopení a ne pořád lítáním za zadkem s tím, aby neodložil hrníček a 4 komentářema, jak si má sednout a co má dělat a říkat...