Přidat názor k článku Kam mizí zamilovanost aneb Život po závěrečných titulcích

Nevím, asi je to o důvěře.
Já si jedu pryč třeba na 3 dny, ví ke komu, ale neví, kdy kam přesně. Ne vždy si má možnost to ověřit. Ani nechce telefony, kontakty, ty lidi většinou zná, ale ne ve 100% a kontaktní banka jsem já.
Když je on někde dlouho, přespí u kolegy z práce - je to asi pravda. Mám možnost si to ověřit, ale nedělám to. Někdy řekne, že přijde později, když se ptám v kolik, tak po sedmé, pak se trochu zlobí, když ho v deset sháním, ale pokud nejsme domluvení na nějakém přesném času kvůli něčemu a on ví, že doma jsem, nespěchá...
Důvěra se zklamává hůře, kdo podezřívá, bude podveden - někdy jen proto, aby mu ten sledovaný pronásledovaný, unavený dokázal na truc, že má teda pravdu.
Já mám taky ráda klid, když se povede, a je fajn, když den dva není doma - to je pak náramně poznat, JAK MOC ten druhý chybí. A kdyby mě bombardoval furt s nějakými kontrolami, kde kdy co, tak bych (doopravdy bych asi nezahla) to narafičila tak, aby si myslel, že jo, pže by mě to prostě s.alo).
Jinak si dáváme vědět, kdo kdy kde jsme normálně, ale ve svobodě a volnosti - dle možností a okolností.