Přidat názor k článku Kam mizí zamilovanost aneb Život po závěrečných titulcích

Hmmm,něco na ten způsob. Vždycky jsem byla ve vztahu ten, kdo jde tomu druhému vstříc a naproti. Dokud jsme byli sami, tak mi to nevadilo. Připadlo mi to přirozené dělat ho spokojeným. On se zase svým způsobem staral o mě. S dítětem nemám mnoho manipulačního prostoru. Potřebuju, aby vycházel vstříc i on mě. Snaží se.Opravdu se snaží, ale není mu to vlastní. Spíš se jakoby v tom vztahovém "veze" a pak udělá velké gesto. Jsou chvíle, že jsem šťastná a naplněná, ale potom přijde období prázdnoty. Neumím odhadnout, jestli to jsou vlny, které ke každému soužití patří a nebo je zatím něco víc.Jestli doopravdy něco nevymizelo. Hodně našich přátel se rozvedlo, rozvádí a nebo se tam objevují nevěry. Hrozí nám to nebo to máme pod kontrolou?
Rádi se máme, život si děláme pestrý, jen to nejde tak plynule jako dřív. Dřeme na tom.