Henry - každému co jeho jest. Romantické filmy ala Rosamunde něco, kterými nás televize zásobuje, jsou neskutečné slátaniny. Myslím, že jsem viděla 1 nebo 2 při vaření, protože mě zajímalo, co je na nich tak úžasného. Naprosto nic - jsou pitomé a trapné. Ty teenagerovské pohádky o novodobých princeznách? Škoda mluvit.
A pohádky? Spousta pohádek jsou ve své podstatě dětské horory - no naštěstí mají dobrý konec - aspoň něco. Jen je potřeba dětem sdělit, že ne vždy má všechno dobrý konec a že pohádka je pohádka a se skutečností má málo co společného. Ovšem v některých pohádkách poučení lze najít, jen hledat.
A jestli jsou chlapi, co by pro ženu umírali? Jo, jsou. Ale nejsou to romantici, jsou to chlapi, kteří ve správnou chvíli umějí udělat správnou věc.
Asi bych neocenila gesto, kdy by mi muž přinesl 100 růží na důkaz lásky a já bych zrovna neměla co dát dětem k jídlu. A je dalších milion příkladů.
No nic, jestli někoho romantické filmy naplňují, tak prosím, vyrábějí se, tak je asi určitá skupina lidí chce vidět. Celkem pochopím mou 90ti letou babičku, že se jí tyto filmy líbí, ale u podstatně mladší kategorie žen je to na pováženou.
Předchozí