Myslím, že ji mám. Pořiďte si hodně dětí. Přestanete se zabývat pitomostmi (bez urážky) - na to nemáte čas. Nesledujete, jestli váš milý něco vydloubává z nehtu na palci u nohy, protože musíte mít oči jinde. Velkorysost se vám stane vlastní (pche, jeden vlhký ručník!). Víte, že jeden na druhém závisíte, a užíváte si chvil, kdy můžete být spolu sami (moc jich není). Možná, že to všechno se změní, až děti vyrostou a odejdou, ale u nás to tak zatím funguje. Ovšem já po svém muži teskním, kdykoli doma není, pořád, i po jedenácti letech... tak je to možná celé úplně jinak?
Předchozí