Přidat názor k článku Děti jako z hadích ocásků

Ve školce i ve škole se syn setkal s dětmi s ADHD. Ve školce to byla naprosto nezvladatelná holčička (nebo nezvladatelná v rámci kolektivu 25 dětí), která i v předškolní třídě děti kousla, štípala, polévala čajem, učitelky naprosto nerespektovala. Skončilo to tak, že ji prostě ze školky vyhodili (jako odešla dobrovolně, ale její maminka mi líčila, jak to probíhalo). Ve škole - první třída - chlapeček - úplně to samé, poštípaní pokousaní spolužáci, bugr ve třídě, každý den jsem se dozvěděla, co Vašek zase vyvedl. Skončilo to tak, že ze školy odešel a kde je teď, nemám tušení. Rodiče holčičky znám, dělají co mohou, ale třeba na druhé dítě si už netroufají. Při představě, jak pokaždé, když jdu pro dítě do školky, vyslechnu minimálně pět stížností na mého nevychovaného fracka, se jim ani nedivím. Totéž probíhalo ve škole - vždycky, když jsem viděla Vaškovu maminku, jak se pro něj schlíple plíží, bylo mi jí líto. Doma jsme se to vždycky snažili nějak se synem prodiskutovat, vysvětlit mu, že spolužáci za to nemohou, ale je to dost těžké, když vám přijde dítě s kousancem na rameni a s tím, že v češtině se dnes vlastně nic neučili, protože Vašek strašně zlobil. S holčičkou ze školky to mělo docela zajímavý průběh - ta se rozhodla, že dvě děti ze třídy vezme na milost - našeho kluka a ještě jednoho, a ty naopak nekriticky milovala.

Svým zmateným textem jsem jen chtěla shrnout, že by bylo dobré dát návod také rodičům nehyperaktivních dětí, jak se vyrovnat se situací, že dítě chodí ze školky či školy otrávené, protože ho někdo pokousal nebo poštípal a třetinu vyučování třída strávila umírňováním hyperaktivního spolužáka.