Přidat názor k článku Děti jako z hadích ocásků

resp. tehdy ještě s LMD a SPU - teď se to po americku zjednodušuje, o čemž krásně svědčí i tento článek - jsem učila 12 let.
Někdy pouze třídy plné těchto dětí (I. i II. stupeň), někdy směsku

Je to vyčerpávající, ale naplňující - podobně jako si musí každý rodič i dítě uvědomit, že SPU (dyslexie atp.) je výzva, nikoli omluva, musí si i u syndromu ADHD všichni zúčastnění uvědomit, že se s tím dá pracovat, lze z něho do jisté míry vyklouznout, ale stojí to krev pot a slzy též všechny zúčastněné (často i učitele, ale ten, kdo má podobné dárečky doma, je na tom 100x hůř, protože nemůže "haranta" po pár hodinách vrátit ) a nesmí se polevit.
Nejhorší jsou prý opravdu asi ty kecy okolí.

Nic však není černobílé, taky bych zuřila, kdyby mi nějaký fracek mlátil dítě a vytrhoval ho při vyučování.
Proto se musí situace denně řešit a neustále pracovat na komunikaci a interakci mezi dětmi, i v trojúhelníku žák-škola-rodič..