Přidat názor k článku Děti jako z hadích ocásků

Holky, já s vámi souhlasím. Píšu, že jsem ve školství končila v r. 1990, to je 20 let.
My řadu těchto diagnóz vůbec neznali, ve škole jsme se učili jen o dětech postižených smyslově a co s nimi. O těchto a podobných poruchách se nevědělo, možná učitelky, ale počítám, že ani ty moc ne. Tak se to řešilo, jak jsme dovedly. Co pamatuju, tak se tam hodně přeřazovali Romové. Ne proto, že by byli hloupí, ale bylo jich tam hodně a oni tam sami chtěli. Dostat se tam mohli jen tehdy, když se na základce neučili, nepsali úkoly a dlabali na školu. Max. do 5. třídy tam byli. My se snažili, aby na základce zůstali, ale bohužel. K jejich škodě.

Co pamatuju, tak jsme tam na celé škole měli jednoho hocha s normální inteligencí, ale jinak absolutně nezvladatelného. Kdyby to s ním jen trochu šlo, zůstal by na základce, s ním byly problémy i v té zvláštní. Jenže škola se nemůže věnovat jen jednomu dítěti, jak by k tomu přišly ty ostatní?