Přidat názor k článku Děti jako z hadích ocásků

Pawllo s medikamenty bych to neviděla tak jednoznačně. Synovi byla silná forma hyperaktivity diagnostikována ve dvou letech, a to po půlročním běhání po všech možných i nemožných vyšetřeních. A za sebe můžu úplně zodpovědně říct, že bez léků bych už asi dávno visela na větvi. Jen pro představu, poprvé se mi podařilo pochovat ho na klíně až kolem třetího roku,mluvit začal taky až po léčbě, jídlo jsme řešili tak, že jsem doma stála na konci zdi s talířem a když doběhl a otáčel se, rychle jsem mu strčila lžíci do pusy, atd. Podobných zážitků máme spoustu. Na druhou stranu musím říct, že ho naprosto fascinuje matematika, od malička počítá, i násobí, aniž by mu to někdo vysvětloval. Po nasazení léků se situace strašně zlepšila, začal mě aspoň minimálně vnímat a pokroky byly znát každým dnem. Dneska chodí do 1. třídy jazykové školy a kromě psaní nemá naprosto žádné problémy. Ve škole o jeho hyperaktivitě vědí a v případě problémů s dislexií nebo jinou poruchou jsou okamžitě pripraveni vypracovat zvláštní studijní plán. Léky už dávno nebere, ale bez jejich včasného nasazení si to vůbec nedovedu představit.