No ono je to složitější. V článku se píše, že 7% dětí je hyperaktivních. Ale podle toho, jak slyším kolikrát mluvit rodiče, kteří ospravedlňují chování svých dětí tím, že je "hyperkativní", tak by takových dětí muselo být v naší společnosti min. 70%. To je to, oč tu běží. ROdiče "normálních" dětí pak získávají averzi vůči každému nezvladatelnému dítěti a je jedno, zda má hyperaktivitu jako diagnozu, nebo je prostě jen nevychované. Těžko pro běžného rodiče odlišit. V dnešní době je in všechno schovávat za hyperaktivitu a nejvíc bité jsou na tom děti, které opravdu problém mají. Jinak co se týče agresivních a hyperaktivních dětí ve škole či školce, taky by mi vadilo, kdyby se všechno točilo kolem jednoho dítěte ve třídě, aby trpělo nekvalitou výuky zbylých 20 či 25 dětí. Navíc agresivita fyzická (tj. kousání, štípání atd.) nemá v kolektivu zdravých dětí co dělat, to by mi jako rodiči relativně klidných dětí vadilo, moje děti nejsou žádní otloukánci, aby museli vydržet návaly vzteku jiných dětí, ať už s diagnozou hyperaktivity, nebo bez. Sice je mi rodičů takových dětí je líto, ale není to moje starost a nemůžu řešit problémy celého světa, pro mě je důležité, aby moje děti chodily ze školky v takovém stavu, v jakém jsem je tam dala, tady bez známek fyzického násilí, které ne vždy musí skončit šťastně. Pro mě jsou prostě moje děti nejdůležitější a netrpěla bych, aby nějaké dítě mojim dětem fyzicky ubližovalo, protože je "prostě takové".
Předchozí