chválení je skutečně věc, která se velmi doporučuje..všichni specialisti jí doporučují. Je to o tom, že "normální" dítě pochválíš za to, že hezky napsalo a samo vyplnilo sešit a hyper dítě holt pochválíš za to, že smazalo tabuli. ...normálním dětem se nemusí líbit , že je učitelka za smazání tabule nechválí , ale zase je chválí za něco jiného...alespoň předpokládám...jinak je velmi těžké skloubit specifické dítě s "normálním" díětem, Vidím to doma, jedno dítě tak druhé tak. To normální dítě mockrát vůbec nechápe a dokonce si myslí, že druhé "nenormální" dítě protěžuješ, protože s jeho úkolama trávíš věčnost kdežto úkolama druhého se nemusíš zabývat. Že jedno dítě chválíš za "blbiny" a u druhého by to byla potupa ho za něco takového chválit, prostě se automaticky předpokládá, že to zvládne . U normálních dětí chválíš za tzv. vyšší level. Nejlepší by bylo , kdyby si normální lidi uvědomili, že ti hyper jsou vlastně postižení , jako kdyby tam místo hyper dítěte sedělo dítě s třeba mentální retrdací , nebo třeba mongoloidní. Rozdíl by byl vidět na první pohled a všichni by věděli, že toto dítě je odlišné a je potřeba na něj brát ohledy v tom a tom. Jenže hyper děti mají tu nevýhodu, že na první pohled nic nepoznáš. Nevidíš poškození mozku. Pokud by se třeba mongoloidní dítě chovalo jako to tvé, tak by jeho maminku politovali, ještě by si řekli jak je dobrá , že dítě to dotáhlo tak daleko, jenže když uvidí tebe a tvé dítě tak tě akorát odsoudí, co že je to za spratka a jakto že ty jako matka ho nezvládáš vychovat.
Předchozí