Přidat názor k článku Děti jako z hadích ocásků

Martino, jak já ti rozumím! Syn se sice mazlí, ale jinak je často zasmušilý a pořád si na něco stěžuje. A co se divím, já to mám stejně, trpím na deprese a beru na ně léky...
Ale někdy je mi hrozně líto, že biologický syn mojí partnerky (1,5 roku), kterého považuji také za vlastního, je takové rozzářené sluníčko, pořád se usmívá. Pravda, užiju si s ním spoustu věcí - např. ZOO (to starší nebyl vůbec "v realitě", zvířátka ho nebraly až někdy do 7 let, ještě tak ho zaujaltřeba systém zavírání dveří klece ) a není s ním tolik práce (i když živý je taky až až.) Ale když všichni kolem komentují: "To je pohodář, ten se pořád směje!... Umí vůbec brečet?" jako by to bolí a vlastně ani nevím proč.