Myslím, že záleží na tom, na čem vztah stojí od začátku. Na vzájemné úctě? Na odvaze nést spolu dobré i zlé (a třeba i všednost)?
Všednost přece přijde i maminkám ve vztahu k dětem. To roztomilé děťátko vyroste z miminkovského věku, vzteká se, neposlouchá, je protivné... Řekne si snad máma proto: "Už mě to moje dítě nebaví, vyměním ho za jiné" ? Asi ne. Protože se jednou rozhodla své dítě milovat takové, jaké je. I se svými problémy.
Když stejně budeme přistupovat k manželství, možná nebudeme mít co řešit.
A prakticky - někdy pomůže najít si svůj vlastní koníček, zaměřit se v životě na něco jiného. Nebo najít společný nový koníček, nějak nasměrovat vztah novým způsobem. Společné hledání životních cest je třeba náročné a dobrodružné, ale určitě se při tom člověk nenudí.
Předchozí