Za 20 let manželství jsme prošli různými zkouškami, hl. mým zlým zdravím. Manžel mě mohl x-krát opustit, ale neudělal to, za což jsem mu vděčná. Vzal mě za ruku a chodil se mnou po doktorech. Přišla i doba, kdy jsem se já zlepšila, ale on byl v stereotypu žití s těžce nemocnou a zvykl si. Začaly hádky, protože já jsem chtěla zlepšit náš život v tom, abychom se trochu začali i "bavit". Pár let probíhaly těžké slovní boje, než jsme si opět život vyladili tak, abychom byli spokojení. Věřte, že to šlo a že je nám spolu opět moc dobře. Vzájemně se respektujeme, snažíme se pochopit i potřeby toho druhého - jednou se podřídí jeden, podruhé druhý, aby byla pohoda. Je to o snaze, ale i o lásce, která v nás možná nevyhasne nikdy. Když mně včera večer řekl jen tak, že mě má rád a pousmál se, tak mě to zahřálo u srdéčka!
Předchozí