Přidat názor k článku Jirka a my - můj vlastní příběh

Predevsim bych chtela autorce vyjadrit uprimnou soustrast. Nedovedu si predstavit vetsi bolest nez ztratu ditete, zivot nam opravdu muze pripravit velice tezke zkousky. Preji autorce, aby cas byl milosrdny. Jinak si myslim, ze ta komunikace je narocna zejmena proto, ze velice uzce souvisi s charakterem cloveka, jak moc veci proziva a chce prozivat navenek atp. Prave situace zminovane autorkou ukazuji, jak tezke je vzit se do bolave duse nekoho jineho. Navic si myslim, ze pri komunikaci s rodici muze mit kamarad/i pocit, ze je neustale pomerovan k zesnulemu synovi, coz muze byt velke brime. Uvadim toto jen jako priklad, proc komunikace neni jednoducha a proc se ne o vsechno muze vysvetlit, aniz by to nezanechalo horky pocit. A jeste k situacim, ktere autorka uvadi - obe podle mne dokazuji, ze se nelze pripravit na vsechny eventuality, protoze vzdy hraji nejvetsi roli emoce, ktere nekdy ani sebelepsi komunikace neprehlusi. Clanek povazuji za velice uzitecny, i kdyz boj s komunikaci zdaleka neni vyhran. Moc autorce drzim palce a za clanek dekuji!