Přidat názor k článku Jirka a my - můj vlastní příběh

Určitě je to o komunikaci, máš pravdu. Když mi před 15 lety umřela maminka, nebylo moc s kým o tom mluvit. Jakmile jsem to řekla tak málokdo uměl říct upřímnou soustrast nebo mě obějmul, většinou se lidi zatvářili divně a nevěděli co říct nebo jak reagovat, aby mi neublížili. Pak mi ale umřela baička, strýc, děda, druhá babička... a já se naučila hodně od starších lidí jak reagovat.
Proto já teď vždycky říkám vždycky upřímnou soustrast, nabídnu ruku a případně i pomoc nebo objetí, podle blízkosti k člověku, kterému někdo umřel.. A hlavně, nechám toho člověka povídat a poslouchám, nebo se ho snažím podpořit. Ale nebýt téhle vlastní zkušenosti, také bych nevěděla jak reagovat a styděla bych se.